Jak jsme šli na hrad Buben (fotografie v naší fotogalerii)

         První letošní akcí přátel Zahrady ticha v Jezné byla „Dobrodružná cesta na hrad Buben“. Vymysleli jsme program a rozhodili sociální sítě. A k našemu překvapení se chytilo hned dvacet dětí i s rodiči! Na parkovišti v Plešnicích jsme z aut vybalili svačiny, nádobí, deky, pejsky a další pomůcky a vyrazili. Hned na začátku se všichni dozvěděli, že nezměníme jen místo, ale i čas. Ocitli jsme se v roce 1415, v den, kdy hradní pán Heřman z Bubna pořádá velkou hostinu pro své přátele a sousedy, a hledá proto nové panoše na svůj hrad. Kdo se chce stát panošem, musí projít temným lesem a cestou posbírat potřeby hradové (jídlo, dříví na oheň a další nezbytnosti), které jsou samozřejmě ukryté. Jakmile děti uslyšely, že budou něco hledat, přestaly poslouchat, rozběhly se a už je nikdo nezastavil.

Původní plán, že si něco cestou řekneme historii hradu, tak úplně vyhořel, ale to nevadilo. Celou bandu 50 lidí jsme zastavili až u druhého brodu, kde děti dostaly druhý úkol, a to z potoka vytáhnout pomocí okovu vzácnou vodu a v kanystru jí donést na hrad (který nemá studnu). Zájem o tuto namáhavou ruční práci byl mezi dětmi překvapivě mimořádný (asi doma nic podobného nemají), trochu jsme se sice zdrželi, protože fronta na okov byla dlouhá, ale to zase umožnilo paní hradní kuchařce s předstihem na hradě založit oheň a začít s přípravami hradní bašty. Nalezené konzervy byly otevřeny, vysypány do kotlíku, a zatímco se vařil středověký guláš, snažili se dospělí pomoci dětem, aby z konzervy a nafukovacího balónku (podle dalšího úkolu) vyrobily bubínek. Co taky jiného bychom vyráběli na Bubnu?

         Většině se to skutečně povedlo a tak se hned s nadšením vrhli na poslední úkol, a to nacvičit společně nějakou písničku „s doprovodem bubnu“. Všechna vystoupení byla moc pěkná, a nejvíc potlesku sklidila variace na známou loupežnickou píseň: „Před Bubnem, za Bubnem, tam si na tě počíháme, před Bubnem, za Bubnem, tam tě voškubem!“

         A pak už byl čas na rozdělení hradní bašty s poctivým kusem chleba, odpočinek, popovídání si s těmi, které jsme dlouho neviděli a překvapivě jsme se s nimi zrovna tady setkali, dospělí si přiťukli medovinou, děti dostaly heřmánkový čaj, přítomní pejsci se spokojeně očuchávali a počasí nám opravdu přálo! A když sluníčko zašlo, vydali jsme se po úklidu celého hradu zase zpátky do 21. století… Podle toho, že se většina účastníků ptala, kdy zase někam půjdeme, jsme usoudili, že se akce opravdu líbila. Takže se budeme těšit i na další cestovatele zase poslední sobotu v únoru!