Křest je základem celého křesťanského života, vstupní brána k životu z Ducha. Křtem jsme osvobozeni od moci prvotního hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti. (KKC 1213)

Název této svátosti pochází od jejího hlavního obřadu: křtít (řecky "baptizein") znamená "skočit do vody", "ponořit se". Proto tato svátost také nazývá „obmytí, jímž jsme se znovuzrodili k novému životu skrze Ducha svatého. (srov. Tit 3,5) Bez tohoto zrození z vody a Ducha „nikdo nemůže vejít do Božího království.“ (Jan 3,5)

Při požehnání vody, která je určena ke křtu, církev slavnostním způsobem připomíná velké události dějin spásy, jak jsou zapsány ve Starém zákoně. Bůh stvořil vodu a při různých příležitostech ukazoval, že právě ona naznačuje náš křest. Do vody vložil Bůh život a požehnání. I když se v době Noemově stala potopa pohromou, přece jen se skrze vodu zachránili lidé i zvířata v arše. Průchod vodami Rudého moře znamená opravdové osvobození izraelského národa z egyptského otroctví. Při cestě do zaslíbené země nechává Bůh na poušti ze skály vytrysknout vodu, aby se všichni občerstvili, a lid Boží pak překračuje řeku Jordán, aby dostal darem zemi přislíbenou Abrahámovu potomstvu. (srov. KKC 1217 – 1222; Římský misál, velikonoční vigilie: svěcení křestní vody)

Už v době před Ježíšem Kristem najdeme zprávy o rituálním ponořování do vody na znamení očištění tělesného i duchovního. Nejznámějsí v této činnosti bylo společenství esejců v Kumránu u Mrtvého moře, ale byli i další, kterým se říkalo křtitelé.

Jedním z nich byl i Jan, bratranec Ježíše Krista, který vykonával křest ponořením, jež symbolizovalo změnu smýšlení a obrácení srdce. Tomuto křtu určenému hříšníkům se dobrovolně podrobil i Ježíš, aby se naplnilo všechno, co Bůh žádá. (srov. Mt 3,15)

Po svém zmrtvýchvstání svěřuje Kristus apoštolům toto poslání: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mt 28, 19-20)

Počátek udělování křtu nacházíme v den Letnic, kdy apoštol Petr v kázání lidu zdůrazňuje, že křest je nutný na odpuštění hříchů (srov. Sk 2,37-41). Křest je tedy nutně svátostí víry, protože je svázán s vírou v Ježíše. „Uvěř v Pána Ježíše a dojdeš spásy ty i celý tvůj dům,“ říká apoštol Pavel svému žalářníkovi ve Filipech. (srov. Sk 16, 31-33)

Nejde tedy o žádnou magickou formuli, kterou bychom toho, koho křtíme, zbavili např. bolesti zubů, jde o aktivně projevenou víru v Boha, který posílá svého Syna, aby tento svět - a tedy i mě osobně - zachránil a otevřel nám bránu nebeského království.