JEZULÁTKA VE FARNOSTI NÝŘANY

V kostelích naší farnosti máme také na oltářích sošky Pražského Jezulátka. V mnoha kostelích bylo Jezulátko odstraněno zejména v druhé polovině 20. století, úcta k němu se zdála být již překonaná a nehodící se do dnešní "moderní" doby. Až v poslední době se začíná vracet povědomí, které měli i naši předkové v dobách nejtěžších - je třeba se v první řadě spolehnout na Boží moc a teprve až potom na svou vlastní. Kostely a fary volající naléhavě po okamžité opravě krovů, střech a interiérů, ubývající počty věřících, nedostatečný obnos na farním účtu, nedosažitelné dotace i nezájem téměř všech okolo - to vše vedlo k jedinému závěru: podaří-li se opravit nějaký kostel, bude to zásluha a dílo Boží, protože s našimi silami to prostě nedokážeme. Z toho pak vyplynul slib: svou vděčnost a víru v Boží všemohoucnost vyjádříme usazením sošky Pražského Jezulátka na oltář právě opraveného kostela.

Jako první bylo na oltář usazeno Pražské Jezulátko ve farním kostele v Nýřanech.

Nalezli jsme ho špinavé a v roztrhaném oblečku na kostelním kůru. Očistili jsme ho a oblékli do červených šatiček, které jsou věrnou kopií těch původních. Postupně přibyl ještě obleček fialový (pro advent a půst) a bílý vánoční. Korunka se naštěstí zachovala, takže jsme jen přidali skleněný poklop (skříňka se už nedá sehnat) aby se šatičky neušpinily.

V roce 2007 byla opravena kaple Navštívení Panny Marie a sv. Prokopa v obci Kbelany. Obec jako vlastník kaple požádala o posvěcení a také radu, jak lépe upravit interiér kaple. I zde byla nalezena sádrová soška Pražského Jezulátka, bez oblečku a bez korunky. 

Po opravě pravé ručičky a doplnění křížku na zeměkouli v levé ruce bylo Jezulátko natřeno, oblečeno do nových šatiček a dostalo i novou korunku vyrobenou z terakoty a ozdobenou korálky. V kapli bylo v roce 2008 umístěno do skleněné skříňky.

Jezulátko v Blatnici bylo také nalezeno při generálním úklidu kostela odložené na kostelním kůru. Podle starého roztrhaného oblečku byly ušity nové šatičky, pořízen byl další skleněný poklop. Při posvěcení kostela po jeho opravě v roce 2017 dostala soška nový křížek z rukou tepelského opata, P. Filipa Lobkowicze. Sošku doprovází na vedlejším oltáři dva andělé, také nalezení na kůru.

V kostele sv. Martina v Heřmanově Huti to bylo trochu jinak. Při úpravě interiéru a proměně spodní části věže z kumbálu plného harampádí v důstojnou kapli Panny Marie Lurdské byla mimo jiné objevena malá skříňka. Bez sošky. Změřili jsme skříňku a vyrazili do Prahy, kde jsme v obchodě u kostela Panny Marie Vítězné koupili Jezulátko tak malé, aby se akorát vešlo do skříňky. A koupili jsme mu i originální korunku. Šatičky jsme ušili v barvě červené s bílým a fialovým pláštíkem, který se převléká podle liturgické doby.

Další v pořadí byla kaple sv. Anny v Pňovanech, kterou se po dlouhých 14 letech podařilo opravit a v říjnu 2019 znovu otevřít. Protože tam se žádné Jezulátko nenašlo, podali jsme inzerát, na který se ozvali hned čtyři lidé ochotní darovat nám sošku Pražského Jezulátka. Do kaple sv. Anny jsme umístili sošku, kterou nám poslala paní z Nového Města nad Metují, oblečenou i s korunkou. Obleček jsme jen vyprali (není vyšívaný, ale malovaný), našili novou zlatou portu a vyměnili krajkové rukávky. 

Kostel Nejsvětější Trojice v Jezné sice stále čeká na svou opravu, ale Jezulátko v něm už sídlí, od Vánoc 2019. Připutovalo k nám z Pelhřimova, také jako odpověď na náš inzerát s prosbou o darování sošky. Oblékli jsme ho do bílého saténu se zlatým lemováním. Své místo našlo na oltáři v postranní kapli svatého Jana Nepomuckého, kde stojí na místě svatého Jana, který byl bohužel odcizený.