Opravy kostelů a kaplí se řídí určitými pravidly. Téměř všechny kostely jsou prohlášeny kulturními památkami, takže jejich opravy podléhají dozoru a schválení Památkového úřadu. Finance na opravy získávají farnosti většinou ze státních dotací, ke schválené dotaci musí farnost přidat určitou částku, tzv. spoluúčast, většinou ve výši 10 - 15% získané dotace. Opravit kostel pouze z farních peněz je téměř nemožné, pokud se nenajde nějaký štědrý sponzor či mecenáš. Opravy kulturní památky smí farnost svěřit pouze firmě, která má na opravy památek licenci, nejde tedy jako dříve požádat o opravu schopného farníka - řemeslníka, bohužel.... Při opravě Božího domu se řídíme stejnými pravidly, jako při opravě jakéhokoliv domu: nejdůležitější je vždy střecha, tedy aby do kostela nezatékalo, následuje snaha o odvodnění, aby v kostele nebylo vlhko, teprve potom je možné zaměřit se na vnější vzhled kostela, tedy omítku. Opravy interiéru a mobiliáře (oltářů, varhan, lavic apod.) jsou ještě obtížnější, protože dotace na ně nejsou tak časté.